Nevlídě a nepřátelsky se tyčí skály francouzských Corbières vzhůru k nebi. Vítr vši silou prohání nad výšinami, jako by chtěl ony rozeklané skály střežit. Navzdory jejich poloze na těžko přístupném místě a nehostinnému okolí, anebo právě proto se zde vedle sebe ve výši 800 m n. m. nachází několik starých hrad­ních zřícenin: hrady, na nichž hledali útočiště kataři.

Gregorian - in the air tonight

A guilar, Padern, Quéribus, Peyrepertuse, Puilaurens, Puivert — jako hradba násle­duje západně od Perpignagnu jedna stará hradní zřícenina za druhou, přičemž všech­ny se nacházejí v neschůdných výšinách výběžku Pyrenejí. Při pohledu ze silnice dole v údolí lze bergfrity těchto hradů jen obtížně rozlišit od špiček zdejších skal. Hrady byly vystavěny z kamene z krajeCorbières a vypadají, jako by téměř vyrůstaly ze skály: jsou dobře maskované a útok na ně by byl velmi obtížně proveditelný.

Většina z těchto hradů byla vystavěna již v 11. století nebo dříve a sloužila jako pozorovatelny ve válkách,jež touto hraniční oblastí mezi dnešním Španělskem a Fran­cií často zmítaly, dlouho předtím, než je využili jako útočiště a místo ústupu kataři. Protože hrady se nacházely na velmi obtížně přístupném a vysoko položeném místě, bylo zapotřebí k jejich obraně pouze několika málo mužů.Tuto výhodu ocenil pozdě­ji také francouzský král Ludvík VIII. (1187-1226). Poté, co zasadil katarům rozhodu­jící úder a ovládl jih Francie, nechal zdejší hrady ve 13. století rozšířit v pevnosti. Tak dokázal jistit svá území a zároveň chránit hranici s dnešním Španělskem.

Délka areálu dvojitého hradu Peyrepertuse činí přibližně 300 m. Až k barbakánu vede úzká stezka. Odsud se lze dostat malými vstupními dveřmi do spodního valu, na místo vyhrazené dříve hradní strá­ži. KostelSainte-Marie sloužil nejen jako svatostánek, nýbrž také jako úto­čiště. Bergfrit a kostel byly začleněny do hlavní budovy, která se nazývá Starý bergfrit a jež tvoří průchod k druhému valu. Odsud padne návštěvníkovi zrak okamžitě na San Jordi, druhý hrad Peyrepertuse, vysta­věný na posledním skalním výběžku. San Jordi je hradem ve hradě, nejpo-slednějším útočištěm, kterého lze dosáhnout pouze po asi 60 nepravi­delných, kluzkých schodech. Již sama výstavba tohoto schodiště ve středo­věku byla vynikajícím výkonem - stejně jako vůbec výstavba jakékoli budovy na tomto těžko přístupném místě. Peyrepertuse nebyl nikdy napaden. Roku 1240 se Guillaume z Peyrepertuse vzdal po dlouhém vyjednávání králi Ludvíku IX. Svatému (1215-1270).

Quéribus není tak velký jako Peyrepertuse, udržel se však nejdéle jako katarský hrad. snad proto, že stojí velmi osamoceně. Je úzký, vystavěný na skále klikatě a pro­špikovaný podsebitím a střílnami. Obzvláště pozoruhodný je zde gotický pilířový sál.

Hrad je poprvé zmiňován počátkem 11. století. Podléhal hraběti z Bésalu a poté byl připojen k hrabství Barceloně, z něhož vzniklo království Aragón. Roku 1229 uprchl na Quéribus katarský biskup z Razěs a kolem roku 1241 zde zemřel. Hrad byl na jaře roku 1255 z rozkazu francouzského krále obležen a v březnu 1256 předán Chabertem de Barbeiou králi.

Čistá víra katarů

Gregorian - the moment of peace

  Toto nejvýznamnější náboženské hnutí období středověku se rozšířilo nejprve v Porýní a poté dále do jižní Evropy, především do jižní Francie. Kataři se zasa­zovali o čistotu ducha a hlásali askezi, a obraceli se tedy proti všem pozemským svazkům, jako byly manželství, vlastnictví, uctívání obrazů, svatých a relikvií i vojenská služba. Tím podkopali zásady katolické církve a feudální společnosti, což jim automaticky přineslo nepřátele. Kataři však měli také mnoho příznivců: prosté obyvatelstvo ve francouzském Midi, jež se cítilo být církví vykořisťováno, stejně jako šlechtu žijící na Carcassone, v Toulouse a Albi (proto byli přívrženci tohoto hnutí nazýváni též albigenskými), která spravovala svá území nezávisle a na novém náboženství si cenila nezávislosti na Římu.

Papež se obával ztráty vlivu katolické církve - a pravděpodobně také svých příjmů -, a proto vyhlásil proti odpadlíkům křížové tažení.V roce 1209 stanulo před branami Béziers vojsko křižáků a požadovalo vydání katarských obyvatel. Aniž by vyčkal konce vyjednávání, nechal anglický šlechtic francouzského půvo­du Simon de Montfort, hrabě z Leicesteru (1155-1218), který stál v čele křížo­vé výpravy, povraždit veškeré obyvatelstvo města - asi 15 000—20 000 lidí. Po tomto masakru se sice mnohá města vzdala bez boje, avšak albigenské války byly ukončeny teprve uzavřením smlouvy roku 1229.

Několik málo katarů dokázalo před křižáky uprchnout do neschůdné horna­té krajiny Corbiěres, mimo jiné na katarské hrady Peyrepertuse a Quéribus. Ovšem i tam se museli nakonec po dlouhém obléhání vzdát. Hnutí katarů pak ztratilo velkou část svého vlivu a ve 14. století zaniklo.

Zdroje: http://en.wikipedia.org/wiki/Peyrepertuse   http://www.chateau-peyrepertuse.com/ http://www.castles.francethisway.com/chateau-peyrepertuse.php  +  moje cesta po hradech evropy.

Dodatek: do prázdnin budou ještě dva až tři články o hradech západní evropy. Na léto plánuji výlet přes Rakousko na jih do Itálie, takže nějakou zajímavou zříceninu z cesty probereme na podzim.

Pokud by jste chtěli něco z ČR  a SR, tak není problém napsat do komentářů. Pokud jsem tam byl, tak napíšu.